Nechci RK, přímý vlastník, hlavně ne RK. S takovými a mnohými dalšími dovětky se setkáváme u inzerátů v novinách či na internetu. Nedalo nám a začali jsme pátrat, co se za těmito vzkazy skrývá, zda je opravdu tak podstatná část obchodů realizována napřímo bez účasti zprostředkovatele. Založili jsme si soukromou adresu na jednom z internetových portálů a jako poptávající jsme oslovili inzerenty.

Do naší reakce jsme zamíchali všechny požadované ingredience, které očekává privátní inzerent – laik. Ze zkušenosti víme, že oblíbené je odvolání se na konkrétní osobu (prarodiče), důvod koupě (stěhování blíže k lékařům), rychlost (do konce roku) a finance (peníze v hotovosti).

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat a ve schránce se během hodiny objevilo minimálně dvacet odpovědí vesměs notujících si s nenávistí vůči realitním kancelářím. Všichni nabízející se prezentovali jako soukromá osoba, ujišťující, že s RK nechce mít nic společného.

Vybrali jsme několik nemovitostí, které působily zajímavým dojmem s tím, že pokud bude cena adekvátní, tak provedeme přímý odkup.

První schůzka byla naplánována na 17 hodinu. Protože jsme přesní jako známé švýcarské hodinky nesoucí totožný název jako naše společnost, tak jsme byli dochvilní. Pět minut po páté se nám ozval makléř s tím, že autobus jeho vezoucí havaroval a má zpoždění 20 minut. Z nich se pak stalo minut 40 a to už jsme museli být na další schůzce.

Na té se hned na začátku ze soukromého vlastníka vyklubal zprostředkovatel, z družstevního bytu pak obecní před privatizací. Další schůzky probíhali vesměs ve stejném duchu – zpožděný makléř, nedořešené vlastnické vztahy (exekuce, dědictví, zástavy) či byt zcela jiný než deklaroval inzerát.

Ke cti známých realitních kanceláří nutno dodat, že se vždy jednalo o zprostředkovatele působící jako „oneman show“. Nedokážeme si představit realizaci ani jediné z nabízených nemovitostí a to máme dlouholeté znalosti a právní zázemí, kterými zájemci o nemovitost obvykle nedisponují.