Otázka na téma odbornosti realitek a makléřů se dostává na přetřes téměř denně. Internetové servery jsou zaplaveny negativními vyjádření klientů vůči zprostředkovatelům působících napříč celou republikou. Pod velkým tlakem se ocitají zejména řetězce, které systém nutí spotřebovávat co nejvíc lidských zdrojů.

Podstatným zdrojem jejich příjmů jsou totiž poplatky za školení a certifikáty, které jim musí stoupenci hradit. Skutečný prodej realit se v zásadě vytrácí. Obchoduje se se znalostmi a zkušenostmi. Averzi, chcete-li popudlivost vůči realitkám, budí obvykle i velmi nízká míra odbornosti a vyjednávajících schopností jednotlivců z té či oné agentury. Poslední dobou narážíme čím dál tím více na zprostředkovatele, kteří nejsou přítomni na prohlídce nemovitosti či na prodej rekreačního objektu dorazí vlakem a vlastník objektu je musí vyzvednout na nádraží.

To, že řada makléřů pracuje takzvaně na vedlejšák i v dalších zaměstnáních podtrhuje současnou neutěšenou situaci v personální oblasti realitního trhu. Kanceláře si mnohdy zakládají obchodníci, které zradilo po několika letech obchodování jejich ego a získali tak dojem, že provozovat firmu umí rozhodně lépe než jejich chlebodárce. Zkrátka a dobře realitek je mnoho.

Na scéně se začali objevovat návrhy na licencování makléřského řemesla, což samo o sobě je zajímavý nápad. Otázkou zůstává, zda se nemůže odehrát obdobný scénář jako u jiných služeb (například taxislužby), kde se s koncesemi čile obchoduje a nikdy vlastně nevíte, komu nasedáte do vozidla.

Hlavním cílem by měla být definitivní eliminace obchodníků na zkoušku, tzn. makléřů, kteří si chtějí práci vyzkoušet a když to nevyjde, tak se nic neděje. Vzhledem ke složitosti celé problematiky se však domníváme, že zatím nejlepším regulátorem zůstane i nadále neviditelná ruka trhu.