Lze bez pochyby říci, že každý obchodník nerad od klienta slyší větu: zkuste prodat moji nemovitost, když to nevyjde, tak si ji raději nechám. Co s takovou zakázkou má nebohý makléř dělat?

Téměř nikdo (a leckdy ani začínající obchodník) si neuvědomuje, že nejvyšším nákladem je právě čas věnovaný přípravě na nábor a prohlídku nemovitosti. Nezanedbatelnou položkou bývá taktéž inzerce a prezentace nemovitosti. V prostředí, kde slovo exkluzivita zní jako sprosté slovo, se ani nedivím, že řada obchodníků nemá v realitách životnost delší jak tři měsíce. Pokud propadnou prodejům na zkoušku, tak jim dojdou ideály a leckdy i našetřené finance právě za tuto dobu.

V uplynulém týdnu jsem v kanceláři přijal klientku, která po nás požadovala přímý odkup bytu. Při osobní schůzce neopomněla zmínit, že jí otravují „dovolávači“ z konkurenčních realitních kanceláří. S jakým pohrdáním o nich hovořila, mi však obrazně vyrazilo dech.

S neskrývanou radostí popisovala, jak si sjednává schůzky na autobusové zastávce a pokud dotyčný vizuálně neodpovídá jejím představám, tak ho mine a jde dál. Ke mně však byla velmi zdvořilá a plna respektu, což bylo zřejmě mimo jiné dáno tím, že o spolupráci sama požádala. Podle jejích slov mi nabízela obchod roku, na kterém bude mít společnost velký zisk.

Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zakázku objevil na internetu u sedmi realitních kanceláří za cenu o několik desítek tisíc korun nižší, než byla požadovaná odkupní cena.

V okamžiku kdy jsem ji konfrontoval s mým zjištěním, bez uzardění mi sdělila, že si byt raději nechá. Sama si snad ani neuvědomila, jak velký objem činnosti vyvolala. Kolik obchodníků se na byt přijelo podívat (spálilo benzínu), pořídilo fotodokumentaci, upravilo fotografie, umístilo na internet, nabídlo potencionálním klientům a kýžený výsledek nikde. Kdyby svoji energii věnovali dobročinným účelům, tak by z toho bylo alespoň něco pozitivního.