Mezi laickou, ale i odbornou veřejností panuje řada nejasností pro výklad postupu při vedení exekuce. Přitom jednotlivé kroky, pravidla, ale i zákonné normy jsou zřetelné, jasné a nepřipouští mnohoznačný výklad. Navíc jsou srozumitelně popsány v exekučním řádu.

Skutečnost, že je vůči subjektu (fyzické či právnické osobě) zahájena exekuce ještě nutně neznamená, že dotyčný je bídákem, který nedbá svých povinností. Stačí zapomenout uhradit pokutu za městskou dopravu, parkování či nezaplatit zdravotní pojištění a problém je na světě.

Než se však záležitost dostane na stůl exekutora, tak přichází dlužníkovi řada upomínek či soudních obsílek. Je nutno vzít v úvahu a zdůraznit, že nepodá-li žalovaný proti případné žalobě odpor v příslušné lhůtě, vynese soud rozsudek pro zmeškání. Žalovaný tak ztratí možnost jakékoliv účinné obrany.

Právě vykonatelné rozhodnutí soudu bývá (vedle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti a rozhodčího nálezu) nejčastějším exekučním titulem. S tímto „papírem“ v ruce má věřitel již zčásti vyhráno.

Na základě výše zmíněných dokumentů může oprávněný (ten komu je dluženo) podat exekutorovi exekuční návrh. Exekutor má pak zákonnou 15-ti denní lhůtu od doručení exekučního návrhu, požádat exekuční soud o pověření a nařízení exekuce. Spolu s žádostí zašle exekutor soudu exekuční návrh a všechny listiny připojené k návrhu.

Soud je pak povinen vydat pověření do 15-ti dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady.